Červenec 2018

polibek (?)

13. července 2018 v 21:31 diary
A jelikož se mi líbí kýčovitý cute chvilky, kdy si člověk sedne na balkón k hezký obloze a jen tak přemýšlí, nějak jsem se rozhodla sem zase napsat. Tak tu jsem. Řekla bych s hlavou plnou otázek, ale po silný alergický reakci jsem ráda, že mi je dobře a nemusím nad ničím nijak moc přemýšlet. I přes to bych si chtěla chvíli zabývat otázkami posledních dnů. Možná. Možná jsem na to moc líná.
Furt přemýšlím nad tím jedním. No furt. Vlastně jo. Je zvláštní mu říkat, že si na něj vzpomenete parkrát za den, když na něj myslíte vlastně celý den. A pár dní zpět jsem ho viděla a bylo to cute. Bylo to tak strašně cute, že si to přehrávám v hlavě stále dokola a ptám se sama sebe, co to vlastně mělo znamenat.
Chytl mě, vzal za pas a silně k sobě přitiskl. Byla jsem přímo před jeho hlavou, vlastně jsem byla na jeho hlavě a vůbec netušila, co udělat. Rty byly kousek od sebe, ne-li u sebe a mně se v hlavě honilo tisíc otázek nebo možná vůbec nic. Myslela jsem, že každou chvíli omdlím. Halo? Tenhle moment jsem si představovala celý měsíce. Jen jsem prostě netušila, co udělat. Začala jsem panikařit, chce mě políbit nebo to je jen to klasický obejmutí? Ale vždyť ty rty jsou kousek od sebe, shit shit, on mě chce políbit. Doslova se ze mě začal lít pot, lol. Asi takhle probíhá romantický rozloučení no. A tak jsem rychle uhla hlavou a položila si ji na jeho rameno. Najednou jsem ucítila, jak mě políbil na tvář. Jestli jsem do tý chvíle netušila, co dělat, tak v ten moment už tuplem ne. Chtěla jsem skákat radostí, jen jsem netušila, jak to projevit. A tak jsem uhla úplně. Asi mě to vystrašilo, asi jsem nebyla připravěná.
A v autobuse mě zalilo štěstí. Díkbohu jsem z toho venku. Ale teď se mi naskytá otázka. Chtěl mě vlastně políbit nebo ne?
A teď tápám. Doufám, že chtěl, ale furt si nejsem jistá. Možná lituju toho, že jsem prostě nezůstala a uhla. Možná to bylo to nejchytřejší, co jsem mohla udělat. Možná příště zůstanu. Jestli nějaké příště bude.