Leden 2018

guess what, I'm not a robot

28. ledna 2018 v 20:12 diary
Roztomilý svět. Udělal to samý jako každej. Vůbec mě to nepřekvapuje a ještě hůř, mám momenty, kdy mě to ani nesere.
Teda až na ty první momenty. Nejsem hloupej člověk a dost často poznám, na co ten druhej míří, ačkoliv dělám, že vůbec nevím o co jde. Už jen to že jsem ale sbalila a dojela za ním s tím, že to chcu slyšet z očí do očí je ode mě velmi statečná věc. To on třeba nedokázal. Jako můj ex, jsou si tak podobní.
Samozřejmě jsem celou dobu odbíhala od tématu, prostě jsem to nechtěla slyšet, ačkoliv jsem očekávala, že na to téma přijde řeč. Prvně jsem to všechno chtěla obejít hádkou, na kterou jsem neměla ani chuť, neměla jsem o ní absolutně zájem. Bylo to divný, to celý. On byl divnej, vynervovanej. Já se snažila působit nad věcí, jako kdyby mi vlastně o nic nešlo, i když jsem si připadala zvláštně, když se nedotkl ani moji ruky.
A pak na to nějak přišlo, hah, asi přeháním jen něco, co beru jako rozchod, i když mě furt ujišťoval, že to "prý" rozchod není. Že si potřebuje jen odpočinout. Aha pane chytrý, je to pěkné že si ode mě potřebujete odpočinout na pár týdnu. Už se cítím pro tenhle svět mnohem potřebnější. Děkuji.
První hodiny se skládaly z dost smíšených pocitů. Všem těm zklamaným pocitům jsem se snažila vyhnout vtípkama na tohle téma a řešení věcí, co nejsou s tím spojený. No a pak jsem si sedla do auta a nějak mi začalo všechno nabíhat. Tolik otázek v jeden moment, jak kdyby se mi do hlavy dostalo několik lidí najednou. Propukl pláč. Rada do života - určitě si do toho všeho ještě pusťte smutný písničky, co vás dostávají do nostalgické nálady s potřebou postrádat tu osobu, kvůli které zrovna pláčete. Pak jsem viděla už jediný výhodisko, když už jsem konečně dojela domů a mohla se v klidu podívat na sebe do zrcadla, mohla jsem začít plakat znovu. Můj vzhled byl opravdu v zuboženém stavu. V klidu jsem si lehla do postele s tím, že už budu klidná, že rozchody (ale on přeci říkal, že to není rozchod, že je to přeci jen pauza :) už zvládám v klidu, přece. Vždyť mi přeci není 15. Hahaha, zešňupala jsem se, bulela další hodinu a vypisovala všem všechno. Jen se necítit sama.
"Neviň z toho sebe, viň z toho tu situaci." Opravdu pane iq 140? Děkuji teda za utěchu. Určitě se cítím hned líp. Vždycky jsem to říkala, občas bys měl prostě jen držet hubu a bejt v ústraní. Já pak nemohla usnout další hodinku. Má dávka prášku na spaní se díky tobě opět zvýšila.
Musím vám říct, rána a noci jsou nejhorší. Ráno jsem bulela, že přece nemůžu vstávat s vědomím toho, že nemám vlastně teď pro koho žít (vždycky je tu rodina, nicméně tohle jsou myšlenky člověka, který je na někom závislý) a v noci, že by bylo vlastně nejhezčí usínat v jeho objetí. Stačily dvě hodiny, pár lajn šňupáku, několik cigaret a já se cítila zase být nad věcí. A to mi vydrželo vlastně celý den, protože haleluja, když se zabavíte, nemyslíte na to. Možná jsem od svých patnácti let opravdu postoupila.
No a tak jsem se rozhodla, že když už jsem vlastně spokojená a vůbec mi na něm nezáleží ( dovolte se mi zasmát - ha ha ha), šla jsem v sobotu s domněnkou toho, že se mohu opět seznamovat a navazovat nové známosti, pít mezi lidi. Večer skončil tím, že jsem se rozhodovala jestli mu napsat, jak moc mi chybí a usínala jsem s tím, že by stejně bylo nejhezčí mít ho vedle sebe.
A nějak jsem došla k názoru, že lituju každé špatné věci, co jsem o něm občas (velmi často) řekla, i když to mohla být pravda. Vždycky byl jinej, to se mi na něm líbilo, byl trochu něco jako já, občasnej odpad pro společnost. V tu noc se mi zdálo o něm hned několik snů, jeden který se pojil na nedávnou vzpomínku, kdy si dal na sebe uplý hadry na sport a světe div se, ačkoliv vypadal vtipně, jeho nohy v tom vypadaly kurva přitažlivě. Ten sen byl roztomilej, končil naším obejmutím (bože, já ho chci obejmout znovu, fakt moc).
Všechny ty problémy ve vztazích si tvoříme po většinu času samotní. Jsou to uměle vytvořené problémy, které nebýt nás nebyly.
Vím, že ten kluk se ke mně zachoval opět hnusně a vím, že to co udělal, není fér. Ale vážně o něj nechcu přijít, jen to chcu jiný.
Dodatek: Co si myslíte o tom, když vám dá někdo pauzu, ale den na to se vás ptá, jestli máte zájem, aby u vás přespal, ale pak dělá zase mrtvýho brouka? Protože já si o tom nemyslím nic dobrého.

Takže tak k mýmu současnýmu vztahu. Doufám, že to neskončí tím, že další článek budu psát jako single dívka. Radši bych sem už nepsala vůbec a byla neskonale šťastná.