Prosinec 2016

Polibek

19. prosince 2016 v 16:44 diary
A pak ji políbil. Chytil za hlavu, prohnula se. Klepala se, cítila úzkost. Nechtěla pokračovat, ale chtěla to už změnit. Všechnu tu bolest, všechno, co se stalo. Všechen ten strach, který ji tak tížil a v hloubi duše doufala, že ten polibek konečně všechno změní.
Usnuli vedle sebe. Byla tak vystrašená, ale bylo to rychlý. Objímal ji a ona se cítila spokojeně, i když nechtěla. Nechtěla se zamilovat, nechtěla po něm pociťovat žádnou touhu a přitom pohled na něj ji vzrušoval. V hlavě ji vnitřně utěšovalo vědomí toho, že i ona vzrušuje jeho. Ráda ho provokovala a ještě raději odmítala.
Po tom všem se cítila provinile, šla ven si zapálit další cigaretu a přemýšlela, co se stalo. Nechtěla o tom s ním mluvit, s nikým. Chtěla být jen chvíli sama a vše pochopit. Ačkoliv věděla, že to nepochopí. Vlastně tomu ani nevěřila, netušila, jestli se to opravdu stalo.
Vrátila se zpět, stále spal. Pohled na něj byl okouzlující. Propadala tomu. Věděla, že už to nedokáže potlačit. Chtěla ho probudit a políbit, ale bála se.

Kapaly na ni poslední kapky horké vody. Vystoupila ze sprchy a při pohledu do zrcadla zjistila, že to opravdu sen nebyl. Upravila se a vrátila se za ním. Vzbudila ho a čekala na jeho reakci. Políbil ji a ona se pousmála. Nechtěla už o něj nikdy přijít, nechtěla přijít o tu nejhezčí chvíli za poslední roky. Milovala ten moment, ale děsila ji budoucnost. Děsilo ji vědomí toho, jak moc jí teď může ublížit, jak lehce je teď ovlivnitelná.