Únor 2016

Popis mě samotné

15. února 2016 v 22:56 ABOUT ME
Takže ahooj, jsem tu opět s dalším článkem, který bude někoho sotva zajímat, ale říkala jsem si, že by mohlo být fajn po 2 letech opět popsat samu sebe.

Tak kde začít. Jmenuji se Tereza. Je mi 17 let a radost z toho moc nemám, i když se opravdu moc těším na to, až mi bude 18 a budu si moct koupit v Tescu vodku ve slevě. Tam kde žiju, to moc ráda nemám. Jeden z důvodů je asi to, že tady prostě nemám moc přátel. Nebo moc lidí za přátelé nepovažuji. Ráda píšu, což jste si asi všimli. Tak moc ráda fotím, což asi nevíte, ale můj Instagram to pociťuje asi denně (instagram.com/rczlnv, instagram.com/tumovat ). Bude to znít asi trochu vtipně, ale Instagram považuju něco jako moje miminko. Ráda se o něj starám. A opravdu moc zbožňuji oblohy. Když vidím nějakou pěknou, okamžitě vytahuju foťák. Mám moc ráda kosmetiku. Denně se líčím, je to jeden z mých nejoblíbenějších koníčků. Když se nemaluju víc jak dva dny, začíná mi to vážně chybět. Někdy jsem opravdu šílený narcis (asi když se zrovna namaluju a připadám si hezká), ale vůbec si nevěřím. Ne fakt vůbec. Možná je to spojeno s tím, že jsem introvert a hodně hodně stydlivý člověk. To je jedna z věcí, co bych na sobě moc ráda změnila. Je ale zvláštní, že jsem opravdu hodně ukecaná, ale ve společnosti správných lidí. Pro nějaký lidi jsem opravdu divná, mnohokrát jsem si poslechla, proč jsem tak uzavřená, že neví, co si o mně myslet nebo že jsem psycho. Zvyknete si.
V mým životě se objevilo opravdu hodně lidí a četná většina z něho odešla. A mně to nevadí. Nepotřebuju moc lidí kolem mě, což mi připomíná, že se většinu času cítím sama a moc bych chtěla lidi kolem mě, ale když kolem mě jsou, strašně mě unavují a už chci být zase sama. Mám pár svých stránek, dokážu být hodná a miloučká, pak mi najednou rupne a můžu být vybušná svině. To ale snad každý. Někdy mě dokáže naštvat opravdová kravina, když se to stane, počítám si do deseti, přeci jenom by nebylo moc slušný se pohádat s učitelem nebo prodavačkou. Vážně nerada pláču před lidma a můžou mi být blízcí jak chcou. Je to něco jako ukázání slabostí. I když to nerada přiznávám, pláču dost často. Zažili jste někdy pocit, že jste nepřetržitě zamilovaní do jedné a té samé osoby? A může vám udělat cokoliv, být daleko jak chce, vy jste do ní už nějaký ten pátek. To je asi má největší slabost. Jen jí nechci dávat najevo, nikdy. Ani ta osoba to nesmí vědět, i když pokud tohle čte, je mu asi jasný, že je tohle o něm. Promiň. Jedna z mých opravdu oblíbených činností je koukání na seriály. Mám 3 nejoblíbenější, což jsou Pretty Little Liars, Skins (to je prostě srdcovka) a Orange Is The New Black. Na sporty moc nejsem, dřív jsem hodně cvičila a běhala, ale to kvůli hubnutí, o kterým se rozpovídám někdy v jednom z dalších článků. Už 12 let hraju na piano, ale poslední 2 roky to flákám. Jedna z věcí, co mě opravdu hodně ovlivňuje je hudba. Mám 4 nejoblíbenější kapely, na který prostě nedám dopustit ( Hollywood Undead, The Neighbourhood, Arctic Monkeys a Bring Me The Horizon). Jeden z mých největších snů je být opravdu moc šťastná, mít zdravou rodinu, skvělého manžela a práci. Ale asi by jste nepochopili můj vkus na opačný pohlaví. Líbí se mi opravdu zvláštní typy. Jenže to je to, co mě vážně přitahuje. Nesmí být stejný jako ostatní, musí být prostě jiný. K tomu ještě chci dodat, že jsem opravdu náročná, ale když si konečně vyberu, jsem neskutečně tolerantní. A věřte mi, nechtěli by jste. Moje nejoblíbenější písničky jsou The Beach, Honest a Greetings from Califournia. Často se to mění, ale tyhle zatím setrvávají. Mám strach snad ze všech výtahů až na prosklený, těch se nebojím.


No, myslím, že tohle je dostatečně hodně dlouhý článek a zabavil mě na pěknou hodinku.
Děkuji za pozornost, konečně aspoň někoho na chvíli zajímám.
Tak někdy příště u dalšího článku.
Ahoj!

chci něco novýho, něco jinýho

5. února 2016 v 15:51 diary
A tak teď ležím a přemýšlím znovu. Je pátek odpoledne. Bože, jak já se vždycky těším tak moc na pátek, ale nakonec nemám vůbec co dělat.
Je mi trochu zima a zaroveň teplo. Tak bych popsala i své pocity. Připadám si v rámci možností šťastná, ale unavená.
Řekněme si to upřímně. Nutně akutně potřebuju někoho milovat. Začít vidět v někom smysl toho, proč se zase začít snažit žít na 100%. Chápete mě?
A když jsi to udělal, uhla jsem .. a bohužel pro tebe si myslím, že to chyba nebyla.
Ty vzpomínky vytlačuju z hlavy, vážně moc se snažím. Jenže když někdy zavřu svoje oči a jen tak přemýšlím, najedno se mi tam objevíš. Nebo něco z toho období. Radši to oči hned otevírám. Jsem vystrašená, strašně vystrašená. Jsem paranoidní a svým způsobem trochu zvláštní.
Asi neuvědomuješ, jak moc jsi ublížil a že to byl ten důvod, proč nejsem taková, jakou jsem byla dřív. Ale já sama si neuvědomuji jak moc ubližuji zase jemu, když ho tolik odstrkuju.


Uhm, berme to ale v minulém čase. S tím, o koho jsem měla zájem už tak dlouho, by si teď něco začla čistě kvůli tomu, že potřebuju nějakou řekněme trošičku jinou zábavu. Přeci řekněme si to upřímně, dosral jsi to.

Chci něco novýho. Něco jinýho.

Nechci to, co se dělo poslední 2 roky. Už je to ohraný, nudný.


BTW. Prý se chovám nedostupně. Asi to tak hold bude. Nemáte být vypatlaní čuráci.
BTW2. Jsem šťastná, že o tebe nemám už víc zájem a nejsem do tebe zamilovaná. Upřímně totiž, všichni jsou nahraditelní. I já.